Paní Bovaryová - Gustave Flaubert

Nejvýznačnějším francouzským romanopiscem, v jehož díle se hluboce odráží změny nastupující nové doby, byl Gustave Flaubert (1821 - 1880). Základním milníkem se pro jeho život stal revoluční rok 1848, který představuje zdroj rozpornosti v jeho díle. Způsob Flaubertova myšlení je typicky realistický, cizí mu však nebyl ani doznívající romantismus, ani nastupující naturalismus. Patří ke generaci, na níž dobová nálada nejvýrazněji zanechala stopy deziluze a zklamání. Rozhořčení z revoluce, které se od malička účastnil jen pasivně, jako divák, způsobené převahou řečí nad činy a také částečně zkreslenými informacemi dostávajícími se mu pod ruku, ho vedlo ke snaze izolovat se od zkaženého světa a k nenávisti vůči měšťákům, demokracii a revoluci. Jeho zášť ho často tolik zaslepovala, že neviděl jasně věci a události kolem sebe, ač se celý život snažil zachytit realitu v její nezkreslené podobě. Nedokázal nikdy své představy o lepší společnosti realizovat, vakuum mezi ním a společností se snažil vyplnit vybroušenou technikou slohu a uměním, v němž spatřoval jakousi modlu. Flaubert zachytil měšťáctví v tom nejhorším světle, kterak plochá skutečnost uvrhuje hrdiny do izolace a dovoluje jim pouze snít, toužit a nakonec zažít rozčarování. Jeho velkým kladem byla nesmírná pečlivost a podrobná dokumentace popisovaných událostí, kterou věnoval každému svému dílu.