Agresivní chování, jeho příčiny a varianty

Agresivní chování lze definovat jako porušení sociálních norem, omezující práva a narušující integritu
živých bytostí i neživých objektů. Jde o symbolické nebo reálné omezování, poškozování a ničení.
Agresivitu lze chápat jako sklon k takovému chování. Agrese označuje aktuální projev takového chování.
Agresivní chování je obvykle prostředkem, jak dosáhnout uspokojení, kterému stojí v cestě překážky. Je
jedním z obranných mechanismů, který řeší problém útokem na překážku, resp. na zdroj ohrožení (případně
na takový cíl, který se tak jeví). Agresivní jednání bývá stimulováno prožitkem hněvu, vzteku, který je
spojen s uvědoměním zátěže. H. Arendtová (1996) připomíná, že hněv vzniká nejspíše v situaci, o níž se lze
domnívat, že by nemusela být neměnná. Pokud si člověk myslí, že se už nedá nic dělat, bude častěji volit jiný
obranný mechanismus. Například se v takové situaci raději vzdá, bude reagovat emočním prožitkem smutku,
deprese či beznaděje. Může se tak chovat i proto, že není naučen bojovat a rezignace je jeho preferovanou
obrannou strategií. Agresivní jednání může být prostředkem k uspokojování osobně významných potřeb, ale
stejně dobře se může sama stát cílem. Stává se zdrojem jistoty vlastních kompetencí, které lze kdykoli použít.
Může být uspokojující i proto, že potvrzuje vlastní moc.