Cvičenie - Skúška tvrdosti

Tvrdost je definována jako opor, který materiál klade vnikacímu tělísku (indentoru).
Rozdělení metod zkoušení tvrdosti: Metody zkoušení tvrdosti jsou rozdělovány obvykle podle způsobu zatěžování (statické nebo dynamické) a podle typu deformace zkoušeného povrchu (elastické nebo plastické):

ZKOUŠKA TVRDOSTI PODLE BRINELLA - Část 1: Zkušební metoda
(ČSN EN 10003-1)
Podstata zkoušky: vtlačování vnikacího tělesa ve tvaru kuličky do povrchu zkušebního tělesa a změření průměru vtisku, který zůstane na povrchu zkušebního tělesa po odlehčení zkušebního zatíženi F (obr. 3-1).
• Tvrdost se určuje jako poměr zkušebního zatížení a povrchu vtisku (má povahu napětí).
• Zkouška se provádí na povrchu, který je hladký a rovný, bez okujené vrstvy, cizích tělísek a bez mazadel.
• Tloušťka zkušeného tělesa musí být alespoň osminásobkem hloubky vtisku.
• Na protilehlé straně zkušebního tělesa nesmí být po zkoušce patrny viditelné stopy deformace.