Dědičnost mnohobuněčných organismů

Dědičnost přímo závisí na rozmnožování. U mnohobuněčných organismů existují dva základní způsoby rozmnožování. 1. Nepohlavní rozmnožování
Při nepohlavním (vegetativním) rozmnožování vzniká nový jedinec z části tkáně či komplexu tkání, tedy v podstatě z tělových (somatických) buněk rodičovského organismu. (př. pučení nezmara; rozmnožování rostlin hlízami, oddenky, cibulemi, šlahouny,...). Tyto příklady ukazují, že některé druhy rostlin, popř. živočichů, mají vyvinuty zvláštní útvary specializované na vegetativní rozmnožování. Z genetického hlediska je podstatné , že všichni potomci jsou svými dědičnými vlastnostmi shodné s rodičovským organismem. Získává a udržuje si beze změny obě jeho chromozómové sady a tedy i alely, které jsou v nich uloženy. Nepohlavní rozmnožování zaručuje naprostou genotypovou shodu každého potomka s rodičovským organismem.