Filozofia - metafyzika, ontológia, estetika, gnozeológia, etika, logika

a) první, základní část filozofie, věnovaná třem nejzákladnějším otázkám: Jaká je absolutní podstata, absolutní příčina a absolutní účel jsoucna; někdy ztotožňována s ontologií. Výraz metafyzika se poprvé objevil v 1. stol. př. n. l. u pořadatele Aristotelových spisů Androníka Rhodského, který texty týkající se tzv. první filozofie (nejobecnější otázky bytí) zařadil v knihovně za knihy pojednávající o přírodě (tedy metafyzika jsou knihy „za přírodou“, řecky ta meta ta fysika). Výraz metafyzika ovšem záhy dostal i filozofickou interpretaci - metafyzika je věda, která zkoumá to, co je „za fyzikou“ (za smysly postižitelnými jsoucny) a co tuto fyziku (přírodu) teprve umožňuje. V novověku často kritizována (zejm. pozitivismem) za svou spekulativnost (viz též spekulace) a považována za nemožnou nebo zbytečnou; b) obecněji pejorativní označení pro temnou a složitou argumentaci, zatemňování věcí či ztrnulé poznání. V tomto smyslu někdy chápána jako protiklad dialektiky...