Ježíš ve světle kumránských textů

Ježíše spojovalo s Kumránci všeobecné apokalyptické prostředí, k němuž náleželi esejci i on sám. Cokoli však bylo specificky esejské, Ježíš odmítal. Především jej vůbec nezajímala kněžsko-liturgická esejská témata. Esejské výlučnosti se vymykal již svým veřejným působením a učením. Svým příklonem k celníkům a hříšníkům, k vyděděncům z řádné a zbožné společnosti, se ostře odlišoval od elitářského pojetí spásy, kterou esejci přiznávali pouze členům vlastní skupiny. Esejci vyžadovali, aby se všichni, kdo se chtějí začlenit do sféry spásy, dali k nim a podřídili se jejich kázni. S vnějším světem neudržovali žádné styky, dokonce ani misijní. Podle Řádu jednoty (1QS 4,5n) se příslušníci společenství mají omezit, aby chodili v chytrosti všech a skrývali pro pravdu tajné poznatky. Ještě jednoznačněji říká 1QS 9,16n: (člen jednoty) se nemá přít s muži zkázy, nýbrž má skrývat radu Zákona uprostřed mužů nepravosti, ale vyvoleným cesty má dokazovat poznání pravdy a právo spravedlnosti. To se zcela shoduje se zprávou Josepha Flavia (Bell. 2, 8, 7), podle níž je každý esejský „řeholník“ povinen slíbit, že nebude nic skrývat před členy sekty, ani o ní nic vyzrazovat jiným lidem.