Karol IV

Karel IV. se narodil 14. 5. 1316 pod jménem Václav Elišce Přemyslovně a o 4 roky mladšímu Janu Lucemburskému, a již v září ho jeho matce vzali. Poté jí ho načas vrátili a po vypuknutí nového nepřátelství mezi jeho rodiči ho znovu odebrali. Byl vězněn na Lokti, společně se svými sestrami Markétou a Jitkou. Ve 3 letech byl převezen na Křivoklát, kde byl vězněn sám. Když nastoupil na trůn poslední z bratří Karel IV.(1322), jeho žena Blanka svolila k rozvodu, jen aby se z vězení dostala alespoň do kláštera. Té chvíle využil Jan Lucemburský a povolal rychle do Paříže svou 17-ti letou sestru Marii, která žila dosud v Praze s Eliškou. S pomocí bratra Balduina se Janovi podařilo provdat ji za rozvedeného krále. Tak se stala sestra českého krále francouzskou královnou. Jan předvídal, že u francouzského dvora bude nyní místo i pro jeho syna, a pozval jej tam. 4. dubna 1323 přijel 7letý Václav do Paříže. Teta Marie se stala jeho ochránkyní a oblíbil si ho i její manžel Charles, podle kterého byl při biřmování také pojmenován. V brzké době ho oženili se stejně starou Markétou, zvanou Blankou z Valois, která byla dcerou králova strýce Karla z Valois. Po svatbě ji zase odvedli a byli dále vychováváni každý zvlášť a vídali se jen při velkých dvorských slavnostech. Karel se na Pařížském dvoře rozvíjel po straně rytířství, filozofie, v šermu, v turnajích, ve znalostech antických a křesťanských památek, církevních spisů, zajímal se také o hudbu a básně, učil se latinsky číst i psát, brzy mluvil dobře francouzsky a německy a přijímal názory a kázání mistrů v Sorbonně.