Mentální retardace

Mentální retardace je souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností. Postižení je
definováno jako neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně než 70 % normy),
přestože byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován. Nízká úroveň inteligence bývá spojena
se snížením či změnou dalších schopností a odlišnostmi ve struktuře osobnosti. V populaci se vyskytují přibližně
3 % mentálně postižených lidí.
Hlavní znaky mentální retardace jsou:
• Nízká úroveň rozumových schopností, která se projevuje především nedostatečným rozvojem myšlení,
omezenou schopností učení a následkem toho i obtížnější adaptací na běžné životní podmínky:
• Postižení je vrozené (na rozdíl od demence, která je získaným handicapem rozumových schopností).
• Postižení je trvalé, přestože je v závislosti na etiologii možné určité zlepšení. Horní hranice dosažitelného
rozvoje takového člověka je dána jak závažností a příčinou defektu, tak individuálně specifickou přijatelností
působení prostředí, tj. výchovných a terapeutických vlivů.