Popis:
Sebevražedné jednání se v lidské společnosti vyskytovalo vždy, dokonce i tehdy, když bylo společensky
odmítáno a sankcionováno. Různé statistické přehledy vedou k představě, že počet sebevražd roste s
rozvojem civilizace, avšak takové chování je běžné i u příslušníků národů s nízkou civilizační úrovní. Mnohé
kultury považují tento způsob smrti za zcela normální, a proto sociálně přijatelný, u jiných je tomu naopak.
Bez ohledu na společenské normy jsou lidé schopni, v případě, že mají subjektivně dostatečně silný
motiv, potlačit pud sebezáchovy a zničit vlastní život, který přestal být hodnotou. Ukončení vlastní
biologické existence může být chápáno jako únik od něčeho nežádoucího (např. života bez milovaného
partnera), nebo naopak jako získání něčeho žádoucího (např. potrestání jiného člověka). Motivy k
sebevražednému jednání jsou velmi rozmanité.
Sebevražedné jednání lze definovat jako násilné jednání charakteristické úmyslem dobrovolně zničit
vlastní život.
Kľúčové slová:
Sebevražda
sebevražedné jednání
Porucha osobnostního vývoje
Sociologický přístup
Psychologický přístup
Motivace a varianty sebevražedného jednání
Zdroje:
- (Viewegh, 1996, s. 17)
- (Heikkinen a kol., 1994; Stack a Wasserman, 1995; Agarwal
- a Gaskell, 1996 a další).