Islámské právo

Právo, zákon v obci muslimů, je chápán jako Bohem seslaný věčný a neproměnný. Dostává se mu stejné vážnosti jako Korán. Prof. Kropáček určuje Boží zákon za dřeň Islámu. Duchovní výraz slova Šaríca je přítomnost Boží vule. Původní význam byl „cesta k napajedlu“, v tomto významu je tohoto pojmu užito na dalších místech v Koránu - např. 45:18 /A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem!/ a 5:48.

Věda zabývající se interpretací zákona se nazývá „fiqh“ - „poznání“, „uvědomění“. Právníci zaměstnávající se vědou o Islámském právu vymezili čtyři základní zdroje práva jako takového. A jsou to:
a) Korán
b) Sunna (Prorokova tradice)
c) Idžmá (souhlasný názor autorit)
d) Qijás (analogie)