Skúšky únavy (opis skúšky únavy u kovových materiálov)

Semestrálna práca zameraná na opis skúšky únavy u kovových materiálov. 

Únava materiálu
Únava materiálu je proces změn strukturního stavu materiálu a jeho vlastností, vyvolaný cyklickým (kmitavým) zatěžováním, přičemž nejvyšší napětí je menší než mez pevnosti Rm a většinou menší i než mez kluzu Re.
V důsledku toho dochází v materiálu k hromadění poškození, které se v závěru procesu projeví růstem makroskopické trhliny a únavovým lomem.
Místo iniciace lomu je přednostně na povrchu, vyjímku tvoří kompozitní materiály.

Únava materiálu v datech
1829 – W.A.J. Albert – studoval porušení řetězů těžebních věží vlivem cyklického zatěžování
1839 – J.-V. Poncelet poprvé oficiálně používá pojem „únava kovů“ ve své knize o mechanice
1842 – W.J.M. Rankine rozpoznal význam koncentrace napětí při porušování náprav železničních vozidel
1850-1870 - A. Wöhler – definuje zkoušení únavové životnosti a sestrojuje křivku únavové životnosti konec 19.stol. – Gerber a Goodman – zkoumali vliv středního napětí a navrhovali zjednodušené teorie
1910 O.H.Basquin – navrhuje S-N křivku v souřadnicích log-log
1945 - A.M.Miner popularizuje Palmgrenovu (1924) teorii lineární kumulace poškození
1954 – S.S.Manson a L.F.Coffin popisují růst únavové trhliny na základě plastické deformace na špici trhliny
1961 – P.C.Paris navrhuje teorii odhadu rychlosti růstu únavových trhlin
1968 – T. Endo a M.Matsuiski – vymysleli teorii stékajícího deště pro aplikaci Minerova pravidla při náhodném zatěžování
...