Právní subjektivita - Vlastnost osob v právním smyslu

Cílem mé seminární práce je rozebrat pojem „Právní subjektivita“, vytyčit jeho význam a místo, jenž zaobírá v právním systému. Krom obecných záležitostí se pokusím zaměřit také na různá konkrétní úskalí, které právní subjektivita naskýtá. Pokusím se upozornit na odlišné chápání vzniku a zániku právní subjektivity v jednotlivých zemích. Vzhledem k tomu, že se jedná o pojem relativně nový, nebudu věnovat příliš prostoru historii, i když na tu z druhé poloviny dvacátého století se také částečně dostane.

1) Pojem „Právní subjektivita“
Pojem „právní subjektivita“ (anglicky „legal personality“) je jeden z nejzákladnějších a nejdůležitějších právních pojmů kontinentální právní kultury. Stroze řečeno se jedná o způsobilost mít subjektivní práva a právní povinnosti, u fyzických osob přitom ve většině případů vzniká narozením a končí smrtí. Koncept právní subjektivity pochází z konce osmnáctého a začátku devatenáctého století z germánské právní školy. Postupem času vstoupil i do myšlení románských zemí, kde se vžil pod názvy „Rechtsfahigkeit, capacité de jouissance nebo capacitá giuridica“. Jde o základní postulát zajišťující rovnost všech fyzických osob před zákonem, specifikovaný v ústavních textech jako způsobilost každého (rozumí se každé fyzické osoby) mít práva. Právní subjektivita se týká fyzických i právnických osob.