Zmysel ľudského života

„Skutečně je dnes psychiatr více než kdy jindy konfrontován s nemocnými - nebo mám říci s „ne-nemocnými”? - kteří si stěžují na pocit bezesmyslnosti. Přede mnou leží dopis, z něhož bych chtěl citovat toto místo: Je mi 22 let, mám akademický titul, luxusní vůz, jsem finančně zajištěn a mám k dispozici více sexu a moci, než mohu zvládnout. Jenomže se musím ptát, jaký to všechno má mít smysl. Naši pacienti si však stěžují nejen na pocit bezesmyslnosti, nýbrž také na pocit prázdnoty, jak jsem to označil a popsal jako „existenciální vakuum”. Zdá se, že existenciální vakuum se šíří stále více. Abych sáhl pouze k jednomu příkladu, výzkum 500 učňů ukázal, že „existenciální vakuum stouplo během posledních dvou až tří let z 30 až 4 0% na 70 až 80%" (Alois Habinger).“ (Frankl, 1994, s. 5).

Zmysel života sa dá rozoberať z pohľadu rozličných vied - prírodných, filozofie či spirituality. Prežívanie zmysluplnosti života patrí medzi najzákladnejšie charakteristiky ľudského života. Do stavu rozmýšľania nad zmyslom života musí však človek dospieť.
Fenomén zmyslu života a prežívania životnej zmysluplnosti je však slovami ťažko postihnuteľný jav. Problém zmyslu života sa v psychológii objavuje predovšetkým spolu so snahou o celostný pohľad na človeka a so snahou o zachytenie ľudskej motivácie v celom jej rozsahu (Halama, 2000).