Georges Duby - Věk katedrál - Umění a společnost 980 - 1420

Lidí je velmi málo - na západ, na sever i na východ, kam až oko dohléd¬ne, se sice táhnou neobydlené pustiny, avšak lidé postupně všechno pohlcují - úhory, bažiny, nespoutané řeky, vřesoviště, mlaziny, pastviny, poničené lesní porosty, které po sobě zanechaly stepní požáry a letmé osevy uhlířů - tu a tam je mýtina, ale i tady se země nechala pokořit jen napůl; dřevěné pluhy, tažené hubenými voly, vyryly do vzpurné půdy mělké, nejisté brázdy a stále jsou v tomto živném prostoru obrovská prázdná místa, všechna pole, která se rok dva, tři roky, někdy i deset let nechávají ležet ladem, aby si půda odpočinula a znovu byla úrod¬ná - chýše z kamenů, z bláta nebo z větvoví seskupené do osad, obklo¬pené ploty z trní a pásem zahrad - nějaký ten příbytek významné osoby, obehnaný palisádou, dřevěná tržnice, sýpky, kůlny pro otroky a opodál ohniště kuchyní - občas lze zahlédnout město, ale je to jen vybělená kostra římského sídliště, ztracená uprostřed venkovské krajiny, kolem rozvalin orají pluhy, jakžtakž opravené hradby, kamenné stavby z dob impéria, přestavěné na kostely či na tvrze; poblíž se krčí několik desítek chatrčí, v nichž žijí vinaři, tkalci, kováři, drobní řemeslníci, kteří vyrá¬bějí pro hradní posádku a biskupa ozdoby a zbraně; dvě tři židovské rodiny půjčují hrstku peněz na zástavu - po stezkách kráčejí dlouhé zástupy nosičů, odvádějících robotu, a po vodních tocích se plaví malé flotily lodí: tak vypadá Západ na přelomu prvního a druhého tisíciletí. Ve srovnání s Byzancí nebo s córdobským chalifátem je drsný, nesmírně chudý, zbídačený. Nehostinný svět, jemuž vládne hlad.