Prípady Rímskeho praetora

Odpovědnost za ztrátu, zničení a poškození věci při obligaci z kontraktu

Schéma znázorňuje ručení za škodu způsobenou jednotlivými formami zavinění a za nezaviněnou škodu na svěřené věci u jednotlivých kontraktů reálných a konsenzuálních za situace, kdy jedna smluvní strana má u sebe věc, jejímž vlastníkem je druhá smluvní strana. Míra odpovědnosti (ručení) souvisí s určením míry opatrnosti, při opatrování svěřené věci (diligentia). Hvězdičkou jsou označeni kontrahenti, kteří věc nemají u sebe, ale přesto se podílejí na jejím ručení (jsou zpravidla jejími vlastníky, nemusí však tomu tak být vždy).

» casus maior - tzv. vyšší náhoda, událost způsobená vyšší mocí (vis maior), kterou nebylo možné ani při vynaložení nejvyššího úsilí možné odvrátit ani předvídat (přírodní katastrofy, řádění lupičů, drancování vojsk ap.).
» casus minor - tzv. nižší náhoda, událost, která nastala nezávisle na zavinění, ale nejde o vis maior (např. krádež nebo škoda způsobená některými zvířaty)
» dolus - úmyslné zavinění odlišující se od neúmyslného zavinění - nedbalosti (culpa).
» culpa - nedbalost nebo v šírším významu také zavinění, tj. úmysl i nedbalost. Omnis culpa - ručení za veškeré zavinění (ale ne za casus minor ani casus maior, ty neobsahují zavinění).