Aristoteles, polis a jednotlivec

Aristoteles svoji politickou teorii, a tedy celé své dílo Politika, začíná vymezením polis (obce) jako zvláštního, jedinečného druhu společenství (koinónia). Toto společenství, doslova partnerství či sdílení, je charakteristické tím, že všichni plnoprávní členové, tj.nemá tím na mysli podřízené pomocníky, vždy svorně usilují o společný záměr nebo lépe řečeno cíl, jímž je nějaké „dobro“ (eudaimonia). Tato „zaměřenost na dobro“ je základním rysem každého pravého společenství, a tedy k dobru nebo též blaženosti, blaženému životu musí nutně směřovat i polis, neboť je ze všech společenství nejvýznamnější a zahrnuje v sobě všechna ostatní . Aristotelés nepopisuje polis jako určitý typ státu obsahující veškeré politické instituce, tj. stát v moderním smyslu slova, ale pod pojmem polis chápe společnost jako celek, který zahrnuje jak „státní orgány“, tak i jiná společenství.