Zhrnutie náuka o materiál

Hlavní kvantové číslo. Čísluje energetické stavy (řešení rovnice pro vlastní hodnoty Hamiltonova operátoru). Tyto hodnoty závisí na předpisu pro potenciální energii a jsou případ od případu různé.
Vedlejší kvantové číslo. Čísluje velikost momentu hybnosti. Jde o řešení rovnice pro vlastní hodnoty operátoru kvadrátu momentu hybnosti.
Magnetické kvantové číslo. Čísluje projekci momentu hybnosti do libovolné osy. Jde o řešení rovnice pro vlastní hodnoty operátoru libovolné komponenty momentu hybnosti.
Spinové kvantové číslo. Spin je veličinou souvisící se symetrií rovnic vzhledem k Lorentzově transformaci. Odpovídá rotaci mezi časovou a prostorovou osou ve čtyřech dimenzích. Přirozeným způsobem se skládá s momentem hybnosti, který souvisí se symetriemi vzhledem k prostorovým rotacím.
Princip minima energie Libovolný systém (v daném případě atom) nepodléhající vnějšímu působení přechází samovolnými procesy do stavu s nejnižší možnou energií.
Pauliho vylučovací princip Dva fermiony (v případě atomu dva elektrony) se nemohou nacházet ve stejném stavu, jejich stavy se musí lišit alespoň v jednom kvantovém čísle.
Kovy jsou prvky chemicky charakterizované jako elektropozitivní, mají snahu předávat valenční elektrony a tvořit jednoatomové kationty. Vysoká elektrická a tepelná vodivost. S rostoucí teplotou se elektrická vodivost snižuje, resp. zvyšuje elektrický odpor (na rozdíl od polovodičů) - viz kovová vazba. Vyskytují se převážně ve sloučeninách - rudách. Tzv. drahé kovy se však obvykle vyskytují v ryzí formě, protože tvoří sloučeniny pouze velmi obtížně.
Alkalické kovy jsou prvky 1. skupiny periodické tabulky prvků mimo vodíku. Jedná se o lithium (Li), sodík (Na), draslík (K), rubidium (Rb), cesium (Cs) a francium (Fr). Tyto prvky jsou velmi reaktivní a v přírodě se nachází pouze ve sloučeninách. Musí být skladovány pod vrstvou nereaktivní, bezvodé kapaliny (např. petroleje). Alkalické kovy jsou stříbrně zbarvené (cesium je nazlátlé), jsou to měkké kovy s nízkou hustotou, které reagují přímo s halogeny za vzniku iontových solí a s vodou za vzniku silných hydroxidů. Ve valenční slupce elektronového obalu mají jeden elektron, takže snadno tvoří kationty s jedním kladným nábojem.
Polokovy jsou tvoří společně s kovy a nekovy tři hlavní skupiny chemických prvků. Rozdělení je prováděno s ohledem na vazebné a ionizační vlastnosti prvků. Jejich vlastnosti tvoří přechod mezi kovy a nekovy. Je velmi obtížné rozlišit kovy a nekovy, konvenčně se za polokovy považují polovodiče.
Nekovy jsou jedna ze tří skupin chemických prvků, další dvě skupiny jsou kovy a polokovy. Jako kritérium pro rozdělení do těchto skupin slouži vazebné a ionizační vlastnosti. Nekovy mají vysokou elektronegativitu, tzn. že jejich valenční elektrony jsou pevně poutány k atomu.
Chemická väzba je vzájomné pôsobenie dvoch alebo viacerých atómov, pričom vznikajú chemicky stálejšie systémy, zložené z dvoch alebo viacerých základných stavebných častíc (molekula, radikál, ión, kryštál).
Iónová väzba vzniká vzájomným pôsobením elektrostatických príťažlivých síl opačne elektricky nabitých iónov, napríklad Na+ Cl-. Vzniká, ak je veľký rozdiel elektronegativity zlúčených atómov, takže valenčný elektrón vonkajšej vrstvy jedného atómu prejde do vonkajšej vrstvy druhého atómu. Tým vznikajú ióny: katión Na+ a anión Cl-.
Kovalentnú väzbu tvoria elektrónové páry, spoločné pre obidva zúčastnené atómy. Elektrónové páry tvoria oblak medzi zlúčenými atómami. Ak je elektronegativita obidvoch atómov rovnaká, ťažisko elektrónového oblaku je uprostred medzi atómami (nepolárna, homeopolárna väzba). Pri rozdielnej elektronegativite zlúčených atómov je ťažisko väzbového orbitálu elektrónového oblaku posunuté k atómu elektronegativnejšieho prvku. Kovalentná väzba tohto typu sa volá polárna kovalentná väzba, alebo hovoríme o iónovom charaktere kovalentnej väzby.