Karel IV. - živitopis

Karel IV. se narodil 14. května 1316 v Praze ve městě o páté hodině ranní. Byl prvorozeným synem, následníkem trůnu v rodu Lucemburků, kteří se vyšvihli mezi evropské královské rodiny. Rodiče Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Pokřtěn byl 30. května v basilice sv. Víta, dostal jméno Václav, po hlavním českém zemském patronu a Přemyslovci a po velkém dědovi. Podle předků, měl malý princ naději zdědit vynikající vlastnosti, byť pro panovníka značně protichůdné. Po Lucemburcích, otci Janovi a císařskému dědu Jindřichovi VII., mohl mít diplomatický talent, schopnosti improvizace, odvahu, neobyčejnou pružnost bez přílišných morálních zábran, pohyblivost hraničící až s neschopností setrvat delší dobu na jednom místě, ale i oslnivého rytířského ducha, jehož podivnými květy evropského věhlasu Lucemburkové byli. V královské linii rodu Přemyslovců se jim v tomto ohledu mohl rovnat praděd Přemysl Otakar II. Po dědu Václavu II. mohl dostat do vínku zcela jiné vlastnosti. Byl to první skutečný intelektuál na českém trůně, s širokými zájmy právnicko-teologickými, přitom však byl nepochybně i velkým státníkem a pečlivým hospodářem. Matka Eliška z toho zdědila jen citovou vznětlivost a zálibu ve vladaření, aniž však měla k tomu pro svou přímočarost a vášnivou výbušnost patřičné předpoklady. O babičce z matčiny strany, Gutě Habsburské, toho moc nevíme. Zato babička z otcovy strany, Markéta Brabantská, mohla zprostředkovat - vedle později Karlem tak ceněného příbuzenství s císařem Karlem Velikým - tradice kultury bruselského vévodského dvora s jeho zálibami v nádheře a výtvarném umění. Po Přemyslovcích hrozilo malému Václavovi nebezpečí plynoucí z celkového vyčerpání rodu, zřetelně se projevující u Václava II. a patrně i u Elišky. Byla zde však naděje, že může být převáženo přílivem mladé svěží lucemburské krve.